Ztracená láska - 11. kapitola

5. října 2013 v 15:08 | Simonka1399 |  Ztracená láska
11.
Převalila jsem se na bok a spadla z postele. "Co tam děláš?" "Asi jsem spadla z postele." "Jak ti je." "Až moc dobře." Vyskočila jsem na nohy. Zarazila jsem se . "A nemohl splést. Víš jistě že to nebylo moje srdce?" "Meg." Najednou stál za mnou. "Tvoje je pomalejší, pravidelnější, hlasitější" Vzal mojí ruku a dal mi jí tak že mi srdce tlouklo do dlaně. "A to druhý je rychlejší, taky pravidelně ale ne tolik, a není tak hlasitý.Škoda že ti to nemůžu dát ukázat." Rukou mi přejel po břiše, jemně že jste to skoro necítila. "Musíme to říct Jerovy." "Víš to jistě?" "Copak? Snad se upír nebojí mého bráchy." "Jo bojí." Udělal smutný obličej. "Ále prosím tebe." Pohladila jsem ho po tváři. "Tak jdeme na smrt." "Moc dramatizuješ" Vzala jsem ho za ruku. "Ale hlad mám stejný. I na záchod se mi chce stejně." Sešli jsme ze schodů. "Jete, jez." Jet byl starší než Dan. A taky byl zlobivější , než Dan. "Dobrý ráno." Sedli jsme si vedle sebe. Jered seděl zase v čele stolu, a Jet s Danem byly naproti nám.

"Jak jste se vyspali." "Celkem dobře." Namazala jsem si chleba máslem. "Copak Jete, nechutná ti u nás?" Tuhle větu jsem použila když jsem ještě neznala Jacka. Usmál se se na mě. Taky si vzpomněl když jsem ještě nevěděla co je. "Nechutná." I Jack na něj vykulil oči a to nejedl. "Proč?" "Nevím." Já jsem se schnutí zakousla do chlebu. Jered se chytal odejít do knihovny. Rychle jsem se postavila a řekla jsem: "Jere, můžu s tebou mluvit?" "Jo." Jack stál vedle mě. "Co jsi potřebovala?" "Musím ti něco říct. Asi budeš strejda." Nejdřív neprojevoval žádný emoce. Pak se rozpřáhl a chtěl dát facku Jackovy ale on se svými upíříma reflexi, se dokázal skrčit ale i když menši tu facku jsme schytala já. "Au, za co?" "Kdyby se neskrčil." "Takže za to můžu já." "jo." Viděla jsem jak se Jack snaží aby mu nedal facku. "Jere, zklidni se." Ale ani jeden mě neposlouchal. Stoupla jsem si mezi ně. "Jestli nevíš tak na otěhotnění jsou potřeba dva. Ty" Ukázala jsem na Jereda. "Ty jsi mi ani neřekl že tvoje žena je poprvé těhotná, takže můžeš být rád že jsem ti to vůbec řekla. A jestli sis nevšiml jsme manželé, je celkem logický že budu jednou těhotná." "A jak to víš? Že ti jednou bylo blbě?" "Asi mu nemůžu říct že slyšíš jak mu bije srdíčko." Zašeptala jsem potichu. "Ne, nebylo to jednou. Bylo jí špatně už u mě ale neřešili jsme to."Řekl Jack. Museli jsme to nějak utajit. "Ale to pořád nic nevysvětluje." "Člověk to pozná." Vložila se do toho Helen. "Je to takový příjemný pocit." Jered se na ní podíval se vztekem v očích. "A co ti vlastně vadí?" "Jsi mladá na dítě." S Jackem jsme se nejdřív podívali na sebe a pak jsme se začali smát. "Jestli ti nedošlo jsme stejně stará jako ty, dokonce o půl hodiny starší a tenhle je o rok starší." ,O víc jak rok´Pomyslela jsme si. "A ty už máš dvě děti a třetí na cestě, tak pomlč." Vzala jsem Jacka za ruku a odešli jsme ven. "Tak to dopadlo dobře." "líp než jsem čekal." Objal mě a zvedl do vzduchu. "Jo to jo. A teď mě polož na zem." "Jo? A proč?" "Budu zvracet." Rychle mě položil na zem a vyběhl se mnou do koupelny. "I Kdyby se mi nechtělo tak vím jak to vyvolat ." "Rychlí?" "myslíš?" Jemně mě hladil po zádech. "Je mi líp." Pomohl mi na nohy a šli jsme pomalu do salonu. "Doufám že tohle rychle přejde." Přejela jsme si rukou po břiše. "Přijde mi že je větší, než včera." "Nevím." "Kdy myslíš že se prokážou tvoje geny. Myslím ty upíří." "To taky nevím. Někdy se neprojeví, a projeví se až v normálním životě. Pak je tu taky možnost že se začnou projevovat v těhotenství. Třeba rychlejší růst, nebo naopak se zpomalí." "Celkem by mě zajímalo která z tady těch tří možností to bude." Jedna z tady těch možností se potvrdilo o týden déle. Probudila jsme se, a došla s Jackem na snídani. On šel ještě do stáje pro něco když Agnés řekla: "Meg vy vypadáte jako ve třetím měsíci." "To je blbost, jsem těhotná teprve tak… měsíc možná méně" "Ale vypadáte jako ve třetím měsíci." Agnés pomáhala mamce rodit všechny tři. "A není možné aby třeba byly dvojčata?" "ne to až tak v sedmým jsme si všimli že je kulatější." "Aha." Vyšla jsme hledat Jack. "Víš jak jsme se před týdne bavili o těch upířích genech?" Ve stáji bylo úplný ticho ale přesto jsem upíři zašeptala. "Vím no." "Asi se to prokázalo." Stoupla jsem si k němu bokem a vytáhla košili takže viděl jen moje břicho. To už bylo zakulacený dostatečně že si každý musel všimnout že jsem těhotná. "Po jak dlouhý době?" "Asi po týdnu." "Se to prokázalo?" "Ne měsíc se stejně jako týden. Takže až budu vypadat jako v osmém měsíci jsem teprve v osmém týdnu. A teď to odpovídá tak na třetí." "Takže za šest týdnů bude naše dítě na světě." "Plus mínus." Objala jsem ho kolem krku. "Zlato neřeš to. Nějak to dopadne." Posadil mě na vrata od stání Mela, jednoho z tažných hřebců našich stájí. "Já se jenom bojím." "Tak se neboj." Dal mi jemně pusu. "Jdu pomoct Agnés zavařovat" "Já to tady dodělám a půjdu vám pomoct." "upír v kuchyni? To bude podívaná." "Hele, budu to brát jako kompliment." Seskočila jsem na zem a vydala se pomalu ke kuchyni. "A nebyl to kompliment." Zavolala jsem nazpátek. "To mi došlo." Vyšla jsem na dvůr kde pobíhali psy. Vešla jsem do malý kuchyňky kde to vonělo jablky, hruškami, a různým ovocem. "Jak můžu pomoct." "Sednout ani se nehni." "Jste stejná jak Jack." "Já vím, jsem milost sama." Jack nesl dvě přepravky plný prázdných sklenic. "Tady to máte." Položil je na stůl přede mnou. "Tak je můžu vymýt." "Já dojdu pro zbytek." Celý dvě hodiny jsme čistily sklenice, krájeli ovoce a dávali ho do sklenic. "Ovoce nechci nikdy vidět. Jdu spát jinak usnu ve stoje." Vešla jsem do ložnice a usnula jsem pomalu dřív než jsem došla k posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.